Články na téma týdne

Samota je stále s námi, Nesmysl? Nesmysl!

4. prosince 2012 v 20:42
Ano ano, já vim, téma samota bylo minulej tejden ale já to nestihla napsat a jelikož už to mam rozepsaný a baví mě to tak to napíšu taky sem :D A samozřejmě další téma je pod tím ;)

Ano, samota je nepříjemná věc. Pro někoho znamená, že není s někým, koho miluje, pro někoho to ale znamená být bez přátel, žít bez kohokoliv, komu by mohl svěřovat všechny svoje myšlenky, nápady, pocity a sdílet s ním historky ze života. Když už se musí někomu vyzpovídat, ale nerad o věcech, které normální lidé probírají s kámoškamam musí se vyzpovídat deníku. Musí si zapisovat všechny svoje deprese aby nevybouchli, a neudělali nějakou kravinu- přeci jen mluvení je snad nejduležitější lidská potřeba. Když mluvím o blbostech, tak yslím třeba řezání si žil, vyříkávání si to s nábytkem,... Někomu to ale neusnadňují lidé a slovo samota přivádíme do ještě většího negativu než je- šikanéři. Já jsem ten první typ ale nemám moc daleko k tomu druhému. Ten třetí už nejsem asi rok. Kdo četl můj minulý článek k tématu týdne, tak vlastně to na to trošinku navazuje. Chcete to slyšet? Ostatně,... čtěte, možná vás muj život alespoň trošku zaujme, když ne moje přátele...

Abych vás trošku seznámila s mým aktuálním životem, možná by bylo fajn, kdybyste si přečetli tento článek, protože tenhle na něj vlastně trošku navazuje... Ale neni to nutnost... ;)

Jednou se mi ve třídě moc líbil jeden kluk. Hrozně moc, choval se ke mě celkem pěkně, a ke všem holkám taky. Navíc je strašně hezkej :D Říkejeme mu třeba... Dan ;) neni uležité jeho opravdové jméno, navíc ho ani nechci zveřejňovat. Ale najednou se se mnou uplně přestal bavit, prostě ignoroval moje vtipy, a když sem mu poslala o hodině malej dopis co je, tak mi o přestávce řek, že to neni pravda a odešel.
Chtěla jsem se dovědět, co si o mě opravdu myslí. Moje kamarádka, říkejme jí třeba Terka, mi k tomu chtěla pomoct. Kdo četl minulý článek, Terka je ta holka, se kterou se ve třídě bavím nejvíc, viz minulý článek.
Šla na fb a tam byl zrovna online. Napsala mu, co si o mě doopravdy myslí. A ač jsem ani nedoufala, že odpoví, on fakt napsal:
přijde mi trochu (trochu hodně) namyšlená.
Pak později ještě dopsal že sem hnusná jak prdel, a jelikož mi to bylo hodně líto, obrazovku jsem si printla a přes skype si to poslala a asi dva týdny to měla jako tapetu, než sem si konečně dala tu odvahu to smazat. Ale ten print už bohužel nemám, konečně jsem ho smazala navždy :)
A další dílek puzzlí tohoto příběhu je turisťák (ne skaut, skauti sou naši nepřátelé :D), teď už na něj nechodím, ale pořád mi chybí... Chodila jsem tam, já nevim,... asi čtyři roky? Možná tak nějak a opravdu, mám odtamtaď skvělé vzpomínky- podívala jsem se na místa, kam se jen tak nějaký smrtelník nepodívá, podívala jsem se na kouzelnou krajinu hor, užila si nejlepší velikonoce na světě a poznala alespoň nějakýho toho človíčka.
A zrovna ta holka, Terka, ta co mi pomohla dovědět se, co si o mě ten hajzl myslí, mi nedávno na obědě řekla:
,,Víš proč s tebou kluci nechtěj chodit?"
(Nikdy sem neměla kluka...)
,,Protože tě zkazil ten blbej skaut."
První co mi prolétlo hlavou bylo: TO NENI SKAUT!! Ale nějak jsem to zkousla a dostala se k tomu nejduležitějšímu v mé hlavě: COŽE?
Vždyť dřív, jako malá jsem byla namyšlená barbie, co si ničeho nevážila, bála jsem se i toho nejmenšího hmyzu a ač je pravda, že jsem měla kámošů víc, ale stejně ani nebyli skuteční, tak pořád mě "převychovali" abych nebyla tak namyšlená.
Takže, co mi tím chtěla říct? Jako že jsem byla lapeší, když sem byla nafoukaná kráva, co si myslela jak je dokonalá, a měla víc kámošů, ale jen co ji využívali než ta holka, co miluje vzduch a nesnáší líčidla, ale zase s míň kámošema, ale alespoň trošku skutečnýma?
Celkem mě to naštvalo, ale jelikož si nechci mou jedinou kamarádku ve třídě znepřátelit, tak jsem raději mlčela a s poker face jsem odešla z jídelny. Doteď nevím, co si o tom mám myslet.
Tím jsem vám vysvětlila, proč se ve třídě necítím dobře- nemám v ní nikoho, komu bych se vyzpovídala. Pár opravdových kámošů mám, ale holt bydlí na druhym konci ČR :D
Proč nemám kluka je složitá věc. Nevím, jestli to zapříčinil hrubě nazvaný "skaut" nebo je problém ve mně. Možná v tom vězí jedna malá skutečnost- to je nepříjemná šikana. Doteď se nemůžu nabažit tépředstavy ty dva hajzly skopat do krve, pak jim uřezat prsty, donutit je aby je snědli a pak jim, až skončím s kopáním, jen odseknout:
Tak to bylo za tři roky šikany a deset let následků..
A prostě odejít. no není to úžasná představa? :)

_________________________________________________________________________________________________________________

Na téma "nesmysl" se moc nedá navázat s předchozími články. Možná by nebyl tak špatný nápad témata týdne dělt jako jeden velký příběh ze života :) Ale to nemá cenu říkat :D

Pohodlně se usaďte, protože si počtete :D Ale abych už to neokecávala, při slově "nesmysl" mě napadl vlastně celý můj život. Udělala jsem opravdu hodně hloupstí, které chci vzít zpátky. nemyslím jen trapasy, myslím tím mé zkažené narozky, nesmyslný a nelogický ploužák... ^^ Nebo třeba,... doufám že se zasmějete nad jedním mým referátem ze zemáku, ten se teda extra poved, celá třída se držela za břicho :D

Jednou jsme já a Ela měly referát ze zemáku na téma stepi. Jelikož jsme se zrovna nejvíc nebavily, tak jsmesi každá udělala referát podle sebe a pak jsme je odprezentovaly každá na své flashce, se svými obrázky, svým textem (ale obě jsme měy něco podobného, samozřejmě tetička wiki :D), Ela řekla vše v pohodě a pak jsem přišla na řadu já...
Když jsem hledala mapy, kde se nalézají stepi na Zemi, vyhodilo mi to miliony map, ale ne jen o stepích, ale kde žijí nějací ptáci atd. takže jsem vybrala nejdůvěryhodnější mapu co tam byla, a jelikož to byla jen mapa v Evropě, a ostatní kontinenty nebyly k nalezení, napsala jsem ještě na další stránku:


•(díky neschopnosti googlu nejsou mapy stepí k nalezení. Ani předchozí mapa není pravdivá, ale jen podle mě, protože každá mapa na googlu co vyskočila, byla jiná. Omlouváme se za vzniklé potíže, ale já za to nemůžu, to google ><)
Ale to byl účel, aby se třída smála. Potom, později se mi místo PUMY podařilo omylem přečíst PUMPY, a potom, uplně na konci jsem četla spousty zvířat, co ve stepích žijí, a jelikož tetička wiki vše psala s odbornými druhými názvy atd., mazala jsem ty odborná druhová jména. A ten slide jsem si udělala s animacema tak, aby jsem vždy, když přečtu nějaké to zvíře, vyskočil mi obrázek toho zvířete, co jsem si vyhledala na googlu.A ve třídě jsem četla:
(už si nepamatuju co to tam bylo :D prostě improvizuju:) sokol, liška, a teď jsem tam měla v tom papíře napsáno vlk, krtek,... jenomže jak už jsem všech těch zvířat měla plné zuby, tak jsem se to snažila nějak upěchat a omylem jsem prohodila obrázky vlka a krtka. Takže jsem přečetla: vlk a vyskočil mi obrázek krtka :D Nebo také slabší, jak jsem dočítala ten odstavec, tak jsem řekla jestřáb a už mi to přeplo na další slide. Všichni se začali smát a říkali: ,,Jestřáb ti nějak uletěl :D" Nebo se ještě smáli ptáčku kondorovi, snad všichni nad 12 let chápete :D
Dobrej referát co? Učitelka ho teda uznala,ale známku nám nedala :D Když jsem ještě četla něco, raději jsem to dala přečíst Ele :D.
Nevím, co bych ještě měla napsat k článku nesmysl. Jo, už vim, jednou jsme s bráchou vymýšleli nejlepší výmluvy, protože jsme šli od zubaře, tak bych vám je tady ráda odprezentovala :)
Omlouvám se, že jdu pozdě, ale nemohl jsem se trefit do hajzlu.
Promiňte, ale na hajzlu byla velká fronta.
Omlouvám se, ale moje sestra ve výtahu namačkala všechny číslice.
Omlouvám se, ale nikdo mi nevysvětlil, jak používat MHD.
Promiňte, ale nemohl jsem doma najít deseťáky na mariáš. (teď se otočit ke spolužákovi a zašeptat: sory, ale fakt tam nebyly.)
Omlouvám se, že jdu pozdě, ale znáte ten pocit, jak jdete na záchod na pět minut a jste tam o půl hodiny dýl?
Omlouvám se, ale ti policajti byli strašně otravní.
Promiňte, že jdu pozdě, ale shořel nám dům.
Omlouvám se, že jdu pozdě, ale moje kytka se mě pokusila sežrat.
Omlouvám se, že jdu pozdě, ale můj bratr si ze mě udělal srandu, že přes Brno je to kratší.
Promintě, že přicházím pozdě, ale ujel mi oblíbený eskalátor.
Promiňte, že jdu pozdě, ale zase mi umřela babička.
Omlouvám se, ale smrtka si spletla adresu.
Omlouvám se že jdu pozdě, ale autobusákovi hráblo a zkoušel drifty.
Snad jste se alespoň trošičku zasmáli :) Jinak už to začíná být dost dlouhé a mohlo by to lehce odradit čtenáře, takže raději uvidíme se u dalšího článku na téma týdne :)

To, co potřebuji jsem hledala celý dosavadní život. A už jsem to přehlédla?

24. listopadu 2012 v 19:08
Celý svůj dosavadní život jsem hledala to, co by mědrželo na nohou. Ale moje nejlepší kamarádka to bohužel, nebyla. Už od školky se ke mně chovala jako k blbý holce, která si všechno nechá líbit. Ale ač jsem to věděla a byla to pravda, nemohlajsem jí říct ne. To už je holt moje povaha. Myslela jsem, že se snad změní, nebo jsem si jen dlouhou dobu namlouvala, že je to jen legrace. Ale ráda bych vám tu uveřejnila pár příběhů, které se staly a na které vůbec nejsem hrdá.
Začala bych v páté nebo čtvrté třídě, ale i to je dost pozdě, jen pro představu, chodily jsme spolu do školky a tam jsme si vůbec nerozumněly. Ona byla divoká, typ co musí všechny zlobit, já typ co chce dělat radost, sedí v koutě a nechá do sebe kopat.

Naše bývalá učitelka byla strašně háklivá na to, aby bylo všechno jen podle jejích představ- byla líná listovat dozadu do učebnice a podívat se na jméno a i učebnice, které po nás někdo bude "dědit", jsme si museli podepisovat na desky.
Jednou, když vybrala učebnice z matematiky, oznámkovala a rozdávala, vzala do ruky sešit mé nejlepší kamarádky. Abych jí pořád nemusela dávt titul "bývalá nejlepší kamarádka", představím vám jí nepravým jménem, říkejme jí třeba Ela.
Seděly jsme vedle sebe a obě jsme měly podpis vzadu v tabulce, protože jsme nemohly zničit obálku, kterou po nás má mít ještě tolik lidí. Jen pro zajímavost, ani po tomhle incidentu jsme svoje rozhodnutí neměnily- stejně už jí to bylo jedno, protože ročník skončil a stěhovali jsme se na druhý stupeň.
Učitelka vzala do ruky Elinu učebnici a nahlédla na její obálku.
,,Elo, víš kde má být ten podpis", řekla, když nahlížela do tabulky na podpisy vzadu.
,,Dnes ti to ještě uznám, ale příště, ať už je to na svém místě." usmála se (což sem ještě nikdy předtím neviděla) a vzala do ruky další sešity žáků, kteří doufali, že se ta kráva zachová stejně, jako k ní- včetně mě. Pokud jsme ten blbej pdpis neměli na titulce, psali jsme si úkol z češtiny navíc (a věřte, že ona nám češtinu nijak nezpříjemňovala, už jen tím, že vlastně celou hodinu řvala, jak jsme neschopní a hlavně na mě, protože...prostě mě nemněla ráda) a asi na tři stránky v učebnici. Co myslíte, že se stalo? Vzala do ruky můj sešit a rozeřvala se;
,,Ty nemáš podpis na obálce, tak si tě píšu."
Samozřejmě, jsem se přihlásila a snažila se jí říct, že Ela to má stejně jako já a že jí to odpustila, tak jsem se tala, proč mě ne.
Chvíli jsme se hádaly a furt na sebe řvaly a už jsem cítila, jak na mě přes dva metry dopadají kapičky jejích nechutných slin, jak na mě řvala. Už ani nevím, co jsme na sebe řvaly. Ale přesně si pamatuji, jak rozhodila rukama a z plných plic zařvala;
,,Aby ses nezbláznila!!"
Přiznám se, že před celou třídou jsem se rozbrečela a chtěla ze školy co nejdřív vypadnout. Ela se ale přihlásila a tónem, jak kdyby mluvila na člověka, který jí už asi dvě hodiny trápí s tím, že něco udělat prostě MUSÍ, zařvala:
,,Tak já si ho taky napíšu, no!"
Další den přišla s tím, že ho samozřejmě dělat nechtěla a ještě jsme se pohádaly kvůli kreslení a ona mi ještě dala facku a kopla mě do břicha.

Blbý co? :/ přesto jsem se s ní dokázala usmířit. Ale to jsem neměla dělat...-

Měli jsme mít úkol z fyziky a já si ho dělala doma, ale táta, ač jsme ho dělali spolu, mi ho zapomněl podepsat. Když jsem přišla do školy, zjistila jsem to a Ela úkol neměla, tak si ho ode mě opsala. Když nás fyzikářka obcházela a kontrolovala podpisy, tak (samozřejmě) jí úkol podepsala, a nezapsala si jí jako by nic, a mě si zapsala, a mam pětku. Tak sem jí napsala na kus papíru:
,,Mohla by ses teda zachovat jako kámoška a přiznat se..."
Ona ale papír zmichlala a dala si ho do tašky. Napsala jsem jí o chvíli později na další kousek papíru:
,,Tohle neni poprvé, co ti učitelé nadržujou. Pamatuješ si pátou třídu? (viz příběh nahoře) Už mě hodně tve, jak ti pořád učitelé nadržujou, mě nenávidí a ty si to necháváš líbit!!!"
Ona mi ale odepsala něco, co by udělala snad jen ta největší nepřítelkně:
,,To je život."
Vlastně se ta kráva ani neobtěžovala mi věnovat pohled, prostě ke mně papír chladně odstrčila a já se rozbrečela. Potom po hodině všem vykládala, že sem brečela kvůli tomu úkou.
Ale po konci vyučování se mě na obědě celá třída zastala a Ela se na pár dní (asi týden) zklidnila. Přestala se chovat jako kráva a začaly jsme si rozumně,t ale snad jen proto, že jí třída začala nemít v oblibě po tom, co se jí podařilo mě po druhý rozbrečet.

Myslete si, že sem strašně uřvaná ale myslím, že kdyby jste zažívali to, co já, asi by jste se taky nesmáli štěstím.
A když dovolíte, tak bych se dala do posledního příběhu, co mě fak dostal.

Jednou jsme si s Elou chatovaly na fb a bavily se o všem možném- o koních (naší společné vášni), tanci, a všem. Ale nakonec Ela napsala:
,,Zítra máme od devíti, víš to."
Nevím, jak jí to napadlo, zrovna tenhle vtípek, ale možná protože učitelé začali záhadně stonat a furt nám odpadaly hodiny jedna za druhou (ne že by se mi to nelíbilo :)), rozvrh se nám celý zpřeházel a učitelé pořád jiní.
,,Fakt? bezva :)"
Odpověděla jsem s dobrýmpocitem, že ráno nemusím tak brzo vstávat. Asi kolem 22:15 jsem s fb skončila a vypla počítač. Další den jsem přišla do školy a k mému překvapení samozřejmě všichni dávno ve škole a vyučování normálně od osmi. Celá třída se mi začala smát a hlavně Ela. Ani se neomluvila, prostě si ze mě jen dělala legraci. (Jedna moc fajn holka mi ještě řekla, že prý o mě ráno mluvila hnusně, typu ,,Určitě zas přijde pozdě." nebo ,,určitěještě spí, lenoch." and.)
,,Promiň, ale jak jsem skončila s fb, tak mi ještě zavolala (říkejme jí třeba Bára) a řekla, že máme normálně od osmi. A chtěla jsem ti to ještě napsat, ale už jsi byla pryč."
,,A v kolik jsi mi chtěla napsat?"
,,Nevim už kolik bylo přesně, někdy okolo 21:50."
Takže samozřejmě blbost.
,,V tu dobu jsem ještě byla na fb, ale to jejedno. nemohla si mi třeba zavolat?"
,,Nemam kredit."
,,A co mamčin mobil? já na ní číslo mam a ona na mě bezpečně taky."
,,To sem zkoušela, ale říkalo to, že číslo neexistuje."
Tím rozhovor skončil a o týden později mi Ela volala, že neví DÚ.

Ještě asi měsíc jsem do sebe nechala kopat ale asi předevčírem jsem k ní konečně přišla se slovy:

,,Víš, moc se mi nelíbí, jak si mi dělala ty naschvály a že ses vlastně nikdy neomluvila."
,,Jaký naschvály?"
A začalajsem vyjmenovávat pár příkladů, i ty, co jsem vám zde uvedla.
,,Když ti to vadí, tak se mnou nekamaraď."
A od té doby je na mě z neznámého důvodu naštvaná. nevím proč, protože sem do sebe už dál nenechala kopat? protože už nemá boxovací pytel? Kažopádně, začala si hledat nový a to zrovna tu holku, se kterou jsem se v třídě bavila nejvíc. Začala se mezi nás vtírat, dolézat za ní, prostě se nás snažila od sebe jaksi "odtrhnout". Nejhorší na tom je, že tato spolužačka má stejný problém- říká jak jí nemá ráda, ale přesto nemá doahu jí to říct.

Ještě pořád nevím co s tím. Nemá právo na mě být hnusná a naštvaná, jen prot, že už do sebe nenecham kopat.

Ale zdá se, že jsem hodně odbočila od téma týdne. Těmihle příběhy jsem se chtěla dostat k poslednímu, nejdůležitějšímu z těchle všech- o tom, co potřebuju.

Víte, tenhle příběh je vastně hodně krátký. Mohla bych se rozepsat, ale to už by nikdo asi nechtěl číst. Proto to zkrátím.
Po letech falešného a neupřímného přátelství, kdy jsem sebou nechala vláčet za vozem s provazem na noze, jsem si uvědomila důvod, proč jsem jí nemohla říct pravdu. Nemůžu se lidem pořádně podívat do očí a neumím říct NE. Nikdy. Takže jsem po hodně přemýšlení a psaní zjistila, že to, co potřebuji je, SEBEVĚDOMÍ.
 
 

Reklama